Čínský zákaz dovozu odpadů je příležitost pro recyklaci

Od začátku roku přestala Čína dovážet ze světa čtyřiadvacet druhů odpadu. Rozhodnutí dopadá i na Česko, které má problém s odbytem některých plastů. Měl jsem k tomu rozhovohor s redaktorem iDnes. Tady je.

Kdy začal platit čínský zákaz dovozu odpadů?
Čína oznámila svůj záměr Světové obchodní organizaci asi s ročním předstihem. Jejím cílem je výrazně omezit dovoz různých druhů odpadů. Začalo to platit letos v lednu.

Budou se tedy v Evropě včetně České republiky hromadit odpady?
Už se to minimálně čtvrt roku děje. Když se půjdete podívat do některého z odpadářských zařízení, uvidíte mnohem větší zásoby než před dvěma lety. Nejsou to přímo hromady odpadů, ale jsou to nabalíkované druhotné suroviny, které jsou připravené k odvozu. Standardně se prodávaly, ale nyní je jejich cena v některých případech dokonce záporná. Když se jich chcete zbavit, musíte navíc zaplatit. Taková situace u vytříděných komodit dlouho nebyla. Byla tu například v roce 2009 v době krize, kdy areály přetékaly plasty nebo papírem. Situace se ale nakonec také srovnala. Na trhu s komoditami se to stává, je to prostě tržní prostředí, které reaguje na řadu aspektů. Došlo k tomu i na trhu s ropou. Nyní se to děje u některých druhotných surovin.

Potýkají se s tím firmy sdružené pod vaší asociací? Kolik procent odpadu nebo druhotných surovin tam přebývá?
Dopadá to na všechny. Přesné množství se ukáže až s ročním zpožděním, protože centralizovaná roční evidence se sbírá jednou za rok – hlásí se do poloviny února za předchozí rok. Údaje ohlašují desítky tisíc subjektů a následně je zpracovává ministerstvo životního prostředí a Český statistický úřad. Finální čísla pak lze nalézt ve Statistické ročence a ve Zprávě o stavu životního prostředí České republiky.

Proč se Čína zaměřila právě na těchto čtyřiadvacet druhů odpadu? 

Jsou v tom různé druhy plastů, papíru nebo textilu. Nejvíc bolavé je to u plastových odpadů, kterých se ve světě vytřídí skutečně hodně. Čína ročně dovážela asi sedm milionů tun odpadů z rozvinutých zemí jako Spojené státy, Evropská unie a další. Nyní se rozhodla změnit přístup a oznámila, že se musí výrazně zvýšit kvalita dovážených odpadů. Doposud mohlo být v těch odpadech větší množství příměsí. Některé státy světa to mohly zneužívat, takže Čína měla objektivní důvody, aby nastavila přísnější požadavek na kvalitu a omezila import. Nyní ve vytříděných surovinách může být podle Číny maximálně jedno procento příměsí. To je přísný požadavek. 

Státy nedokážou do Číny vyvážet čistější suroviny z odpadů?
Ano, dokážou, ale vždy je to o ceně a nákladech, které producenti platí. Některé státy zřejmě šetřily více a odrazilo se to na kvalitě. Čína ví, že společnost ve světě nechce investovat do extrémní čistoty, takže nastavila dovoz druhotných surovin podle kvality a to tak, že přísně. Nyní se omezí dovoz do Číny, země si analyzuje situaci a časem parametr možná upraví, bude-li potřeba.

Jakých druhů plastů se omezení týká?
Jsou to třeba plastové fólie, se kterými je v tuzemsku problém už asi půl roku. Dřív se fólií ve formě slisovaných balíků vyváželo poměrně dost. Čína tento odpad dokáže docela dobře využít, ale nyní to je druh odpadu, za který musíte zaplatit, abyste ho vůbec mohl uplatnit. Zpracovatelé si můžou mnout ruce, protože mají surovinu a dostávají za ní zaplaceno. Takových firem však máme stále málo. 

K čemu se odpady využívaly a čím je teď Čína nahradí?
V Číně se vyrábí ohromné množství spotřebního zboží do celého světa. K tomu se pojí enormní množství obalů, protože se v nich výrobky prodávají. Dovážené druhotné suroviny dokážou Číňané uplatnit například v automobilovém průmyslu, v elektronice nebo v hračkách. Otázkou zůstává kvalita takových výrobků. Čína se dlouhodobě zabývala spíš kvantitou než kvalitou. Pro ní nebylo podstatné, aby výrobek vydržel deset let. Podstatné bylo a stále je prodat levný výrobek, který lidé kupují. A to i lidé na Západě. Čína dokáže materiálově využít větší množství druhotných surovin díky své ekonomice. Je tam výrazně nižší cena práce, což je pozitivní pro recyklaci. 

Nepřesměruje se po čínském zákazu vývoz odpadu do jiných odpadářských velmocí?
Čína je spíš výrobní velmoc, která potřebuje suroviny, a proto si je dováží. Očekává se, že v návaznosti na krok Číny se navýší import druhotných surovin do okolních zemí – Vietnamu, Malajsie nebo Indie. Státy, ve kterých končí mnoho druhotných surovin, mají dva znaky – levná pracovní síla a levná výroba levných věcí. Lodí se tam přiveze druhotná surovin – odpad a chudí nebo sociálně nízko postavení lidé za levné peníze vytřídí to, co potřebuje výroba. Z toho pak vznikne něco, co jde zabalit a znovu poslat do západních zemí, kde se to prodá. Je to sice ne příliš kvalitní výrobek, ale lidé to kupují. Přispíváme k tomu tedy všichni svým spotřebním chováním.

Jak se dá nastalá situace vyřešit u nás v Evropě?
Nikdo určitě nepřesvědčí Čínu, aby své nařízení stáhla, a země to neudělá ani sama od sebe. Spíš může časem mírně ustoupit z nových požadavků na extrémní čistotu. Odpady, které dosud dovážela, si možná dovede sama vyprodukovat a zpětně využít. Poté, co si vyzkouší, zda omezení importu dokáže nahradit vlastní produkcí, může upravit a třeba i snížit požadavky na kvalitu dováženého odpadu. Uvidíme.

Není však rozumné se na to spoléhat. Bylo by dobré si v tomto prostředí najít svou cestu – ať už jako Evropa, ale i jako Česká republika. Očekává se, že Evropská unie během tří měsíců schválí balíček oběhového hospodářství, ve kterém budou nastavené vysoké recyklační cíle. Ty budou muset implementovat členské státy. Dosáhnout cílů – recyklovat až 65 procent komunálních odpadů – bude nutné nejspíš do roku 2035. 

Čím by daňové úlevy pomohly?
Snížení sazby DPH na koncové výrobky z recyklátu podpoří jejich prodej. Navrhuje to i sama Evropa. Firmám pomůže i snížení zdanění práce v recyklačním průmyslu. Také ve státních veřejných zakázkách by měla být podmínka využívání recyklovaných výrobků. Kdyby se třeba z dvaceti procent využívalo recyklovaných výrobků, tak to razantním způsobem ovlivní rozvoj recyklace v Česku. Příkladem mohou být také plastové protihlukové stěny v liniových stavbách. Pomoci může i větší tlak státu na výrobce obalů a spotřebních věcí, aby při výrobě používali jednoduše recyklovatelné materiály.

V novém odpadovém zákoně o tom zatím kupodivu nebyla ani řádka. Jediné, co se stále opakuje jako mantra, je čtyřnásobné zdražení daně za skládkování, kterou zaplatí města a obce. Říká se, že to má pomoci recyklaci. Žádná skutečná pomoc to ale není. Ještě před několika měsíci se k tomu říkalo, že zdražení je nezbytné pro ekonomiku nových spaloven odpadů. To je asi pravda. Ale spalovny Evropská unie už nepodporuje, ta chce větší třídění, snižování produkce směsných odpadů a vysokou míru recyklace. Recyklace však čtyřnásobné zdražení daně v žádném případě nepotřebuje.

Autor rozhovoru, iDnes: Václav Ferebauer

https://zpravy.idnes.cz/cina-odpady-zakaz-dovozu-ceska-republika-ceska-asociace-odpadoveho-hospodarstvi-petr-havelka-ifn-/domaci.aspx?c=A180122_113339_domaci_fer