Návrh zákona o odpadech z dílny MŽP odklání Českou republiku od recyklace

Ministerstvo životního prostředí v návrhu nového zákona o odpadech kupodivu ignoruje recyklační cíle Evropské unie a navíc plánuje zbytečné několikanásobné zdražení odpadů pro všechny.

Zákaz skládkování máme mezi prvními již schválený

Zákon stále nezohledňuje vysoké recyklační cíle, které Evropská komise nastavila ve svém balíčku oběhového hospodářství. Dále, ač máme již zákaz skládkování v platném zákoně, a to dokonce jako jedni z pouhých 7 států EU, navrhuje resort ministra Brabce nepochopitelně navíc ještě skoro čtyřnásobné zdražení poplatků za skládkování. Poplatků, které platí obce, občané i další původci odpadů. Poplatků, které mají být dalším příjmem státních a veřejných rozpočtů, např. Státního fondu životního prostředí. Poplatků, které mají, jak opakovaně zaznívá, umožnit ekonomickou smysluplnost novým spalovnám odpadů. Zákon tak namísto Evropou doporučované podpory recyklace, nerespektuje princip technologické neutrality ani odpadové hierarchie a slouží spíše k výstavbě nákladných spaloven. Ty sama EU už nechce podporovat, neboť jsou až na předposlední příčce odpadové hierarchie.  Zákon obsahuje i vyložené absurdity, například povinnost občanů nahlásit jakýkoliv nepořádek/černou skládku pod sankcí až 100 000 Kč.

Potřebu vysoké recyklace komunálních odpadů zákon prakticky neřeší

Nový zákon o odpadech má podle předpokladu vejít v účinnost 1. 1. 2018. Představené paragrafové znění stanovuje jen cíl pro recyklaci využitelných složek (papír, plasty, sklo a kovy) na úrovni pouhých 50 % k roku 2020. Již nyní se dle dat MŽP daří v ČR recyklovat přibližně 46,5 % využitelných složek. Tento cíl tedy za čtyři roky splníme velmi snadno. Podle návrhů nových směrnic Evropské unie, které vycházejí z balíčku oběhového hospodářství, má však být v EU již k roku 2025, tedy za necelých 9 let, recyklováno plných 60 % celého objemu komunálních odpadů (nejen papíru, plastu, skla a kovů). Česká republika nyní recykluje pouhých 33,9 % komunálních odpadů. Už za šest let od účinnosti nového zákona bychom tedy měli třídit a recyklovat téměř dvojnásobné množství komunálního odpadu. To ale návrh zákona v tuto chvíli vůbec nezohledňuje. A nový Plán odpadového hospodářství ČR dokonce říká, že prioritou pro nakládání se směsným komunálním odpadem má být jeho spalování (ZEVO, apod.)…

Několikanásobné zdražení poplatku – pro podporu recyklace nikoli, tak pro koho?

Ekonomické nástroje, mezi které patří i zmíněné skoro čtyřnásobné zdražení skládkovacího poplatku, a to nepochopitelně včetně poplatků za ukládání jinak NEVYUŽITELNÉHO odpadu, větší míru recyklace nepodporují. Pokud MŽP takto extrémně zdaňuje i nevyužitelné odpady (vznikající jako frakce po technologickém třídění), bude ve finále de-facto uměle levnější celý obsah černých popelnic spálit bez jakékoli úpravy ve spalovnách, než z nich vytřídit využitelné složky a ty dále zpracovat. Náklady na provoz spaloven, jakožto nejdražší odpadové technologie, přitom vždy zaplatí občané a obce, neboť právě oni produkují největší část směsného komunálního odpadu. Spalovny (ZEVO) jsou environmentálně kvalitní a bezpečná zařízení, na druhou stranu jsou však až na předposlední příčce odpadové hierarchie a jsou zároveň nejdražší možností, jak s odpady naložit. Je to sice možná cesta, ale pokud máme na výběr a známe moderní budoucí evropské trendy a cíle, měli bychom uvažovat o efektivnějších, levnějších a modernějších technologiích. Evropská unie jednoznačně doporučuje třídění a recyklaci odpadů, což je jak investičně, tak provozně levnější a přináší to další spojené výhody, jako vyšší regionální zaměstnanost, možnost využít odpady jako zdroje dalších surovin pro výrobu, apod. Návrh nového zákona s tím však bohužel nepočítá. Proto se již teď volá po jeho širším přepracování.

MŽP chce násobným zdražením poplatku vybrat do roku 2020 navíc až o 5,7 miliardy Kč od občanů

Kvůli ministerstvem navrhovanému zdražení této ekologické daně občané jen do roku 2020 zbytečně zaplatí státu ze svých peněženek o 5,7 miliardy Kč více. Důvod není vůbec jasný. Dle zkušeností z okolních států existují řešení, která nejsou založena na represi a extrémním zdražení, ale na motivaci obcí zajistit co největší míru třídění a na motivaci odpadových firem co nejvíce odpad zpracovávat, třídit a recyklovat tak, jak požaduje Evropská unie. V ČR můžeme být pyšní na to, jak za posledních 10 let česká populace násobně navýšila svou ochotu DOBROVOLNĚ třídit odpady. V třídění a využití obalových odpadů jsme jedni z nejlepších v EU. Toho by si měl stát vážit a měl by v této strategii pokračovat. Neměl by připravovat změny, které znamenají trest a ekonomické postihy lidí (resort ministra Brabce navrhuje navýšit poplatek za využitelné odpady z nynějších 500 Kč na 1850 Kč/tunu a poplatek za nevyužitelné odpad 1350 Kč/tunu). V Polsku stačilo navýšení poplatku na 700 až 750 Kč a nižší poplatek za nevyužitelné odpady v míře 450 Kč – 0 Kč, dle reálné využitelnosti. V Polsku to způsobilo odklon odpadů ze skládek do zpracovatelských zařízení. Na Slovensku zavedli vysoké recyklační cíle již do svého nového Plánu odpadového hospodářství SR a ani tam nejdou cestou násobného zdražení. Zároveň neplánují výstavbu nových spaloven, ale orientují se rovněž na zpracovatelská zařízení, na třídění odpadů a jejich recyklaci. Některé nové linky již na Slovensku stojí a odpady ve velkém zpracovávají moderními technologiemi.

Omezení / zákaz skládkování již máme. O co jde tedy nyní?

Při debatě o nákladech a dopadech na občany je potřeba se zamyslet nad základním faktem. Pokud má jít o zásadní omezení skládkování, jak je opakovaně ministerstvem sdělováno, pak jsme jedni z nejpřísnějších v EU. Omezení/zákaz skládkování máme jako ČR v již platném zákoně, a to dokonce už k roku 2024. Tedy o 6 let dříve, než EU zvažuje jen omezení skládkování komunálních odpadů, a to na 10 % (2030). Komunální odpad a využitelné odpady tedy nebude v ČR možné na skládky ukládat, ať bude poplatek jakýkoliv. To je prostě fakt. Několikanásobné zdražení odůvodňované potřebou omezení skládkování tím pádem postrádá smysl a ministerský příběh tak není příliš uvěřitelný. Je proto třeba přijít na to, proč MŽP reálně prosazuje tak vysokou míru zdražení, se kterou nesouhlasí jak obce, města, kraje, tak sektorové svazy, komory, politici, ale dokonce ani odpadové firmy. Proč MŽP toto zdražení tak intenzivně a opakovaně prosazuje? Pokud se toto v nastávající odborné diskuzi podaří zjistit, věřím, že by to mohlo být klíčem k nalezení řešení, které bude výhodné i pro občany a u kterého bude reálné, že může vést k naplnění evropských recyklačních cílů. Předloženým zákonem navrhované řešení bohužel není výhodné ani pro občany, ani nevede ke splnění evropských cílů…